Bylo 27. prosince 2022, krátce po poledni, mám to v paměti doteď. Měla jsem vánoční prázdniny a v tu dobu jsem se s rodiči hodně často o něčem dohadovala. A zrovna v ten den to tak bylo… Na stole ležely talíře až po okraj plné zelňačky, čas oběda. Přišla jsem ke stolu a po chvíli…
Byla jsem zhruba před polovinou druháku na konzervatoři, když jsem začala zjišťovat, že se se mnou něco děje. Začala jsem špatně spát, byla jsem ohromně negativistická, věčně naštvaná, ubrečená a totálně bez energie. Taky jsem začala velice rychle hubnout, protože mi úplně vymizela chuť k jídlu, nastěhovali ke mně na internátu holčinu s těžkými depresemi…
Slovo úvodem Píši tyto řádky a vlastně nevím, kde začít… V posledních letech mě neuvěřitelně kolísavá psychika vlastně „dostrkala“ k tomu, abych si řekla, že chci pomáhat i vám, kteří se cítíte podobně. Nebo možná hůř. Anebo taky možná líp… Chci pomoci skrz tento blog a mé zkušenosti vám, kteří se ve svém nitru trápíte…
🍪 Chci, aby ses na tomto blogu cítil(a) příjemně. Proto používám soubory cookies, které pomáhají webu správně fungovat a zlepšovat jeho obsah. Děkuji za Tvůj souhlas. 🌿